„Ne atomu.“ Přibližně 300 lidí se 26. dubna, 25 let po černobylské katastrofě, sešlo na demonstraci směřující od budovy parlamentu k sídlu litevské vlády ve Vilniusu a namířené proti výstavbě tří jaderných elektráren v regionu: jedné v Litvě, druhé v ruské enklávě Kaliningrad a třetí v Bělorusku. Jedná se o první demonstraci tohoto druhu za posledních dvacet let. „Jaderné strašidlo je zahaleno rouškou tajemství,“ píše Lietuvos rytas a připomíná, že ruský premiér Vladimír Putin a běloruský prezident Alexandr Lukašenko podepsali začátkem března smlouvu o výstavbě elektrárny v běloruském Ostrovci, který se nachází padesát kilometrů od litevského hlavního města. Vilnius očekává od Minsku odpověď ohledně studie dopadů elektrárny na životní prostředí a snaží se projektu všemi prostředky zabránit – vláda nyní připravuje text zákona zakazujícího nákup elektřiny vyrobené v elektrárnách, které nejsou bezpečné.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.