Po třech týdnech monotónní kampaně, “se začíná objevovat spor ohledně otázky Turecka”, tvrdí list Le Monde. Hned několik kandidátů obviňuje prezidenta Nicolase Sarkozyho z “dvojí řeči”, když zatímco ujišťoval o svém odmítavém stanovisku k přistoupení Turecka do Evropské unie, během svého předsedání EU na konci roku 2008 otevřel s touto zemí dvě přístupové kapitoly. “UMP (Unie pro lidové hnutí) se brání (…) spokojená s tím, že tento kámen úrazu zametla pod koberec”, píše Le Monde. Pod povrchem doutná další velké téma této kampaně a hlavní zdroj obav Francouzů – krize. Každý z kandidátů se chápe tématu po svém: François Bayrou z MoDemu (středové Demokratické hnutí) ho využívá k obviňování Nicolase Sarkozyho a José Manuela Barroso, že nepřišli s opravdovým plánem na oživení evropského hospodářství, suverenista Philippe de Villiers ke spílání “nekontrolovatelného liberalismu”, doporučování členským státům, aby se stáhly do svých hranic, a eurofily pak ujišťuje, že “společně se z toho lépe dostaneme”, apd. “Evropa, ochrana či hrozba? Tak stojí velká otázka této kampaně”, shrnuje deník. Co se týče myšlenky, že by se volby mohly 7. června stát pro mnohé protestním hlasem vůči národní police, Le Monde píše: ”UMP (Unie pro lidovou jednotu, prezidentská strana) svou kampaň postavila okolo obrany dosavadních úspěchů hlavy státu, což pak zpětným odrazem učinilo “antisarkozismus” nejfrekventovanějším tématem kampaně.
EVROPSKÉ VOLBY
Krize uprostřed kampaně
25 Květen 2009
Presseurop
Le Monde
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.