„Proč se Rusko a Turecko bojí Rumunska,“ píše v titulku list România liberă v narážce na energetickou a vojenskou strategii Bukurešti na Kavkaze. Podle deníku je „Rumunsko jediným evropským státem, který uzavřel bilaterální smlouvu s Azerbajdžánem“. Jejím cílem je najít nový způsob dovozu kavkazského plynu a obejít při tom tři černomořské velmoci: Rusko, Ukrajinu a Turecko. Jeden vysoký představitel ministerstva obrany v rozhovoru pro deník prohlásil, že pro Rumunsko se tímto otevírá strategická zóna, „která se nachází na hlavní ose 21. století, jak ji definují vojenští experti světových velmocí: Adenský záliv – Perský záliv – Šanghaj.“ Ambice Bukurešti znepokojují Moskvu a Ankaru, které za tím vidí rostoucí vliv Spojených států v regionu.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.