„Lech Wałęsa jede do Afriky,“ píše v titulku list Gazeta Wyborcza, který přichází s informací, že někdejší polský prezident a legendární vůdce odborového hnutí Solidarita se 28. dubna vydá do Tunisu, aby se podělil se svými zkušenostmi s demokratickou transformací Polska. Wałęsa povede misi „otců zakladatelů demokracie“ složenou z politiků, ekonomů a odborníků, kteří budou jednat s tuniskými akademiky, elitami a setkávat se s mladými lidmi. „Polsko má jedinečnou zkušenost s přechodem z diktatury na demokracii. Otázkou zůstává, co se bude po jasmínové revoluci v Africe odehrávat,“ uvádí pro varšavský deník jeden vysoce postavený polský diplomat. Polsko chce Tunisku pomoci se školením novinářů pro nezávislá média a vyšších úředníků za pomoci stejných metod, které používá v Bělorusku. „Nechceme se snažit někoho vychovávat. Nejde o to, aby Tunisko okopírovalo naše řešení, ale aby si na základě našich zkušeností vytvořilo svá vlastní . [...] Polsko za sebou nemá koloniální minulost, proto nevyvoláváme takovou alergickou reakci jako některé jiné evropské státy,“ domnívá se politolog Aleksander Smolar na stránkách listu Gazeta Wyborcza.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.