„Gbagbo je poražen, vítězství pro Francii a OSN,“ raduje se Le Figaro, den po zatčení bývalého prezidenta Pobřeží slonoviny vojáky věrnými jeho nástupci Alassanu Ouattarovi, kterého jako prezidenta uznává mezinárodní společenství. Na zatčení měli podíly i ozbrojené síly Francie, někdejšího kolonizátora této africké země. Podle konzervativního deníku je poselství tohoto završení čtyřměsíční politické krize „univerzální a přitom základní: Ten, kdo prohraje volby, se musí vzdát moci. V Africe to platí především a Francie proto měla bezpodmínečný důvod se v konfliktu angažovat s jednohlasnou podporou mezinárodního společenství.“ Levicový deník Libération naopak zdůrazňuje, že „nebezpečná strategie Afričana Sarkozyho“ „hrozila obviňováním z toho, že se snaží o obnovení starých praktik francouzského intervencionismu v Africe,“ i když na druhou stranu podle deníku „neudělat nic nebylo možné“. „Paříž nyní bude posuzována podle svých vztahů s novým režimem, zatímco stoupenci Alassana Ouattary již byli ve zprávě organizace Human Rights Watch obviněni z masakrů a etnických čistek,“ uvádí pro deník jeden odborník na Afriku a Blízký východ.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.