„Británie je časovanou atomovou bombou,“ píše list The Independent s narážkou na existenci největšího „skladiště radioaktivního odpadu“ na světě v Sellafieldu na severozápadě Anglie. Přibližně 132 tun použitého radioaktivního plutonia zde čeká na přepracování na palivo označované zkratkou MOX a jeho odeslání do Japonska. Nedávná jaderná krize v japonské elektrárně Fukušima však vedla k pozastavení mezinárodního obchodu s Moxem a japonské společnosti oznámily, že „zpracované palivo z Británie nebudou přijímat minimálně do konce tohoto desetiletí“. Londýnský deník dodává, že továrna na výrobu Moxu v Sellafieldu, která zde existuje od roku 2002, „vyrobila za devět let pouze 13,8 tun paliva Mox, ve srovnání s očekávanými 120 tunami ročně. Podle tajné depeše amerického velvyslanectví v Londýně, která se dostala na veřejnost, je továrna považována za obrovskou zátěž, který stojí 90 milionů liber (2,5 miliardy Kč) ročně a britská vláda jej pokládá za ,jeden z nejtrapnějších neúspěchů v historii britského průmyslu’“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.