„Přistěhovalci: střet mezi Itálií a Francií,“ píše v titulku La Stampa. Napětí mezi Římem a Paříží ohledně přistěhovalců ze severní Afriky překročilo 7. dubna další mez. Francouzská vláda odmítla uznat dočasné pobytové karty, které Itálie uděluje přistěhovalcům, kteří se vyloďují v těchto dnech u jejích břehů. Francie chce také nadále vracet do Itálie ty běžence, kteří se snaží dostat do Francie. Pobytové karty byly vydávány po dobu šesti měsíců s cílem ulevit přeplněným italským uprchlickým táborům. Turínský deník cituje slova italského ministra vnitra Roberta Maroniho, podle nějž Francie nemůže vyhostit ze svého území přistěhovalce s pobytovou kartou, neboť je to v rozporu s Schengenskou smlouvou, a dodává: „Studená válka mezi oběma zeměmi trvá už nějakou dobu. Odehrává se především v oblasti financí“ – pilíře italské ekonomiky Edison, Parmalat a Generali mají na mušce francouzští investoři. Dopady této války nyní „pocítí na vlastní kůži tisíce tuniských přistěhovalců, kteří mluví francouzsky a touží po Francii“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.