Poté, co Francie iniciovala "humanitární zásah" proti Kaddáfímu v Libyi se v zemi spustila živá diskuze. Na postoje mediálně ostříleného filosofa Bernarda-Henri Levyho, který je podle časopisu Marianne „tvůrcem francouzské diplomatické linie“ a který k zásahu přesvědčil Nicolase Sarkozyho, řada intelektuálů zareagovala upozorněním na omezení vojenského řešení.
Rony Brauman, bývalý předseda organizace Lékaři bez hranic a odborník na humanitární intervence v rozhovoru pro list Libération uvedl: „Tomu, že by mohlo letecké bombardování přispět k demokratizaci a ,pacifikaci’ nějaké země nevěřím dnes o nic více než kdy předtím. Vždyť realitu války a její nepředvídatelnost nám připomínají události v zemích jako Somálsko, Afghánistán, Irák a Pobřeží slonoviny. ,Chránit místní obyvatelstvo’ ve skutečnosti znamená vyhnat Kaddáfího a nahradit jej místním Karzáím, když v té logice budeme důslední. Anebo nechat věcí být a zemi rozdělit. V obou případech nebudeme schopni přijmout následky.“
„Z bilance dosavadních mezinárodních ozbrojených intervencí vyplývá, že už se neumíme rozhodnout o tom, co je pro zahraničí dobré a co nikoliv. Náš lék je horší než nemoc sama. Od chvíle, kdy nám síla neumožňuje vést dějiny kýženým směrem, je lepší se vystříhat jejího používání a skoncovat se sněním o ,spravedlivé válce’.“
Na stránkách stejného deníku zpochybňuje tento koncept „spravedlivé války“ i bulharský filosof Tzvetan Todorov: „Neexistuje čistá válka ani válka spravedlivá, jen války nevyhnutelné, jakou byla druhá světová válka vedená spojenci, ale to není dnešní případ. Masakry páchané ve jménu demokracie nejsou o nic přijatelnější než ty spáchané ve jménu Boha, Alláha, vůdce či strany. Ve všech případech to vede ke stejným válečným katastrofám.“
Jean Daniel, doyen francouzského tisku a editorialista časopisu Nouvel Observateur, o několik dní později na Todorova zareagoval následujícím příspěvkem: „Neexistuje spravedlivá válka? Je to mlýn, který nepotřebuje vodu. Svůj příspěvek dokonce doplním Camusovým výrokem: ’Ve chvíli, kdy utlačovaný pozvedne ve jménu spravedlnosti zbraň, vydává se na pole nespravedlnosti'." „S těžkým srdcem říkám ano, bylo třeba Kaddáfímu zabránit, aby se nezmocnil Benghází a je třeba vzbouřencům poskytnout veškerou možnou pomoc, aby se od diktátora osvobodili sami.“
Alain Frachon je mluvčím zastánců středního proudu, kteří, jak píše na stránkách listu Le Monde, „odmítají principiální přístup a rozhodují se případ od případu, podle situace. Libyjský případ omezenou intervenci ospravedlňoval.“ Jestliže demokracii nelze vyvážet na křídlech bombardérů, „znamení to definitivní odsouzení vnější intervence na ochranu obyvatelstva před tyranií vládců? Kromě Iráku a Afghánistánu můžeme předložit dlouhý seznam tragédií vyvolaných neintervencí. S těmito intervencemi je to jako s humanitárními akcemi: To, že nemůžeme intervenovat všude neznamená, že nemůžeme jednat nikde.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.