„Kdo chce laptop?“ ptá se Gazeta Wyborcza. Polský deník na titulní straně informuje o vládním plánu vybavit laptopem každého žáka první třídy (v září by jich mělo do škol nastoupit 350 000). Projekt, jehož cílem je „zvýšit vzdělávací příležitosti dětí v menších městech a obcích ohrožených digitální vyloučeností“, by měl vyjít na zhruba miliardu zlotých (6 miliard korun). Premiér Donald Tusk sliboval ‚počítačovou revoluci na školách‘ a PC pro každého gymnazistu již v roce 2008, ale brzy po spuštění byl projekt v důsledku světové hospodářské krize zastaven. Deník si klade otázku, zda stejný osud nepostihne i tuto novou iniciativu, a dodává, že tentokrát dodají potřebné finance mobilní operátoři, kteří státu zaplatí do roku 2020 přibližně 900 milionů eur za 3G licence. Nicméně podle údajů resortu infrastruktury má doma počítač zhruba 90 % rodin s dětmi ve školním věku. „Hlavním problémem není ani tak nedostatek počítačů jako spíš chybějící přístup k internetu,“ uzavírá varšavský deník.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.