„Válka v Libyi rozděluje Itálii a Francii,“ píše list Corriere della Sera v narážce na rostoucí napětí mezi Římem a Paříží, která chce stát sama v čele operace „Úsvit Odyssey“, k níž se Itálie ostatně připojila až později. Italská vláda pohrozila „opětovným převzetím kontroly“ nad leteckými základnami, které dala k dispozici spojeneckým letounům, v případě, že řízení operací nebude svěřeno do rukou NATO. Tento požadavek sdílí Itálie s Norskem, které již svou účast odřeklo, ale Francie a arabské státy se stavějí proti. Editorialista Piero Ostellino přisuzuje postoj Francie její „vůli nahradit Itálii ve vztazích s Libyí (od ropy po hospodářské a obchodní vztahy) po Kaddáfího odchodu“. Pokud by Itálie přistoupila na francouzské velení, mohla by tak „přijít o všechno“. Italská vláda je pod tlakem i z důvodu rostoucího počtu uprchlíků z Tuniska, kteří se každý den vyloďují na Lampeduse, dodává deník. Údajně jich je už 5 000, tedy „tolik, co obyvatel ostrova“, kteří se obávají, že jim přítomnost běženců pokazí nadcházející turistickou sezónu.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.