„Cukerná krize EU,“ tak zní titulek dnešního Dzienniku Gazeta Prawna. Cena cukru se ve srovnání s loňským rokem zvýšila o 30 až 40 %. Jak argumentuje hospodářský deník, důvodem jsou výrobní kvóty uplatňované EU, množství světových přírodních katastrof a podprůměrná úroda. Reforma evropského trhu s cukrem, zahájená v roce 2006, měla za následek snížení garantované minimální ceny o 36 % a uzavření ztrátových cukrovarů. Objem cukru vyrobeného v EU tak začal klesat, z 17,35 milionů tun v roce 2008 na 16,25 milionů tun v roce 2009/10. Polsko loni vyrobilo 1,43 milionu tun, ale kvůli unijním limitům smí spotřebovat pouze 1,405 milionu a zbytek vyvést za hranice EU. Kvóta však nestačí na pokrytí domácí nabídky, což znamená, že stále více cukru se musí dovážet z vnějších trhů. Tam je cukr též nedostatkový, z důvodů nízké úrody zaviněné přírodními katastrofami. „Nárůst ceny cukru je nevyhnutelný,“ varuje list, který též předpovídá vlnu bankrotů pekáren a cukrovarnických podniků, jejichž obchodní činnost se již nyní blíží „prahu ziskovosti“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.