Naučit se před příjezdem do země německy, zůstat sedm dní v imigračním centru a být držitelem zbrusu nové červeno-bílo-červené karty: To jsou tři klíčové body nového přistěhovaleckého zákona, který 22. února schválila rakouská vláda a o kterém by se nyní mělo rokovat v parlamentu. Der Standard informuje o „kritice imigračního zákona“ [ze strany opozice i nevládních sdružení] a kritizuje „oficiální prohlášení o neúspěchu integrační politiky“ a „ostudu pro Rakousko“. Jak například zajistit právo na sloučení rodin, pokud mají rodinní příslušníci ovládat německý jazyk? Jak ospravedlnit výjimky, které jsou uplatňovány v případech rodičů vysoce kvalifikovaných osob? Jakým způsobem je možné vyžadovat k získání trvalého pobytu vzdělání na úrovni maturity? „Integrace podle Marie Fekterové [rakouské ministryně vnitra] „znamená komplikace, obtěžování a demoralizaci”, zní verdikt rakouského deníku.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.