„Historici kritizují Bundestag,“ hlásá titulek listu Gazeta Wyborcza. Polský deník informuje o otevřeném dopise, který podepsalo 68 historiků z celého světa, v němž vyjadřují protest proti nedávnému usnesení Bundestagu, dolní komory německého parlamentu, o Němcích vyhnaných po druhé světové válce z Polska, Československa a Sovětského svazu. Usnesení mezi jiným navrhuje ustavení nového Dne vyhnaných a uznání jejich Charty z roku 1950 jako klíčového mezníku v dějinách procesu německého usmíření se sousedy. Jak však Wyborcza připomíná, samotná Charta slova „usmíření“ neužívá ani jednou a mezi jejími signatáři je i množství někdejších členů NSDAP a příslušníků SS. „Toto usnesení vyvolává falešný dojem jak z historického tak politického hlediska,“ zní text dopisu, jehož nejpočetnější signatáře tvoří Němci. Varšavský deník zdůrazňuje, že dopis je důkazem nesouhlasu německé společnosti s „historickými manipulacemi“ politiků, či se snahami „popřít zodpovědnost Německa za vyvolání války, či se nezmiňovat o jejích obětích“. Připomíná též, že skutečné smíření začalo v roce 1965, když polští biskupové poslali svým německým bratřím dopis s historickými slovy „odpouštíme a prosíme za odpuštění“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.