„Šílený vlak“, píše dnes list Die Zeit v článku o špatném managementu Deutsche Bahn AG, které se též přezdívá „Wahn AG“ (Šílená společnost). Německá železniční síť „dohání populaci k zoufalství“, jelikož politické špičky investují do několika klíčových projektů, na úkor regionálních drah. Týdeník zmiňuje příklad nové linky Berlín-Mnichov, která by měla cestu mezi oběma městy zkrátit na 3h45min a která tvoří část budoucí celoevropské železniční sítě, jež by měla spojit Skandinávii se Sicílií. Ve středu německého území se však nachází třicet nových železničních mostů, každý v ceně kolem 20 milionů eur, které nejsou v provozu z důvodů chybějících železničních spojení, protihlukových stěn a tunelů. Problémem je megalomanie politiků, často členů místních samospráv, kteří upřednostňují komplikované tratě obsluhující středně velká města jejich spolkových zemí, na úkor jednodušších a levnějších tratí.
Deník cituje též příklad linky Rotterdam-Janov, „která by měla po celé Evropě rozvážet zboží připlouvající do nizozemského přístavu“, přes Rýn a Švýcarsko. Zatímco Nizozemci svou část dráhy (která probíhá z části pod zemským povrchem) dostavěli již před třemi lety a Švýcaři právě dokončili hloubení Gothardského tunelu, „na německé straně se nic ani nehne“ a vlaky „dál jezdí sem a tam, po 150 let starých kolejích“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.