Je to téměř rok, co nizozemská vláda kvůli sporu o obnovení nizozemské vojenské mise v Afghánistánu padla. Dnes se Nizozemci připravují na návrat do terénu. „Příprava kompromisu započala,“ píše dnešní nizozemský deník Trouw den po té, co premiér Mark Rutte (VVD) uznal podmínky vznesené stranami „malé levicové opozice“ (tvořené Zelenými, levicovými liberály a křesťanskými socialisty). Pravicová vláda, která se doposud přikláněla k vojenskému zásahu v Afghánistánu je nucena podmínky levicových a populistických stran přijmout, neboť postrádá většinu nutnou ke schválení návrhu. Opozice požaduje, aby mise (čítající 545 osob a plánovaná na tři roky) neměla vojenský, ale humanitární charakter a kromě výcviku afghánských policistů a vojáků „kladla též podstatný důraz na alfabetizaci, lidská práva a právní znalosti“, vysvětluje deník. Posledním úskalím je financování mise: vláda si přeje, aby náklady na ni nebyly odečteny z rozpočtu obrany, ale z rozpočtu humanitární pomoci.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.