„Evropská spotřeba je hrozbou Amazonii,” píše dnes list Público, který navazuje na obsah zprávy organizace Přátelé Země (Friends of the Earth, FoE), zveřejněné 25. ledna. Zpráva zvoní na poplach ohledně momentálního stavu ochrany amazonských lesů. Jejich plocha by se podle autorů zprávy mohla do roku 2020 „dramaticky snížit” a to „z důvodů silného růstu evropské konzumace masa, biopaliv a krmiva pocházejících z Brazílie“. Jde o jev „v tomto desetiletí předurčený k vyditelnému růstu.“
Deník připomíná, že EU je největším dovozcem etanolu na světě a čtvrtým největším dovozcem masa, jakožto i jedním z hlavních trhů pro transgenickou sóju. Spotřeba těchto „tří pilířů brazilské ekonomiky“ vede k trvalému ničení amazonského pralesa, což má „vážný dopad na klimatické podmínky, zemědělství a životy tisíců osob,“ píše Adrian Bebb, který vede sekci FoE zabývající se zemědělstvím a výživou. Público připomíná požadavky několika ekologických skupin, které chtějí, aby EU „přehodnotila Společnou zemědělskou politiku (SZP),“ která představuje 40 % rozpočtu EU a jejíž revize byla předmětem diskuzí během setkání ministrů zemědělství 24. ledna v Bruselu.
Deník též vzpomíná na iniciativu „bezmasých pondělků“, kterou před rokem v Bruselu „neúspěšně“ předložil hudebník Paul McCartney a která hájila myšlenku snižování individuální spotřeby masa. „Společná vláda ani vlády sedmadvaceti členských států ji však nevzaly na vědomí,“ píše s politováním portugalský deník.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.