„Do Belgie pro srdce,“ píše De Standaard, který se na úvodní stránce zabývá problémem mnoha nizozemských pacientů, kteří jezdí za účelem transplantace orgánů do Belgie, aby se tak vyhnuli dlouhým čekacím listinám, které v Nizozemí existují kvůli nedostatku dárců. Zatímco v Belgii se souhlas s dárcovstvím orgánů předpokládá automaticky, v Nizozemí se dárci musejí zapsat do národního rejstříku. V Belgii vychází 26 dárců na milion obyvatel, v Nizozemí je to méně než polovina. Obě země tvoří součást sítě Eurotransplant, která v rámci několika evropských zemí centrálně registruje použitelné orgány a pacienty čekající na transplantaci a dohlíží na to, aby mezi zeměmi byla zachována rovnováha. Právě tato rovnováha je ohrožena, poznamenává odborník, kterého cituje De Standaard, protože „nizozemští pacienti jsou na belgických listinách zapsáni jako ‚belgičtí příjemci transplantátu‘“. Deník dodává, že podobný problém má i Rakousko, kam jezdí pacienti z Německa.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.