„Prázdné křeslo pro Fariñase,“ píše v titulku Gazeta Wyborcza den po slavnostním udílení Sacharovovy ceny za svobodu myšlení v Evropském parlamentu. Za rok 2010 tuto cenu získal 48letý kubánský disident Guillermo Fariñas, kterému kubánské úřady zakázaly do Štrasburku vycestovat. Jeho křeslo zahalená do kubánské vlajky proto zůstala během ceremonie neobsazené. Ve svém vzkazu evropským poslancům Fariñas prohlásil, že kubánští představitelé zacházejí s občany ostrova jako s „otroky“ a zalitoval, že se do Štrasburku nemohl dostavit osobně jako „zástupce rebelujícího kubánského lidu a kubánských občanů, kteří se totalitní vlády přestali bát“. Přislíbil, že ve svém boji bude pokračovat. Loni v lednu Fariñas zahájil 135denní hladovku s cílem přimět vládu k propuštění 42 členů kubánské opozice.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.