V půli června vyšlo najevo, že společnost Nokia-Siemens Networks prodala v roce 2008 do Íránu technologie, které měly režimu sloužit k analýze a cenzuře informací na internetu. Nyní víme, že pobočka finsko-německého kolosu považovala za zbytečné žádat německou vládu o povolení k vývozu. „Žádné obchodování s molláhy,“ zní titulek v berlínském deníku Tageszeitung, který uvádí, že skupina různě zaměřených politiků volá v důsledku této aféry po zavedení určitých opatření. „Není v zájmu Německa podporovat diktaturu v Íránu,“ domnívá se jeden z poslanců Křesťansko-demokratické unie, strany kancléřky Merkelové. K vydávání zákonů v této oblasti asi nedojde, neboť dodávky Siemensu probíhaly v právní šedé zóně. Prozatím byl Siemens požádán o to, aby při vývozu zachovával jistou morálku, i když „to po žádném podniku nemůžeme žádat,“ připouští jedna sociálně-demokratická poslankyně.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.