„Poslední sbohem mistru italské komedie,“ píše La Stampa. Mario Monicelli, režisér filmů La Grande Guerra (Velká válka, 1958) či I Soliti Ignoti (Zmýlená neplatí – 1959), se zabil v Římě skokem z pátého patra nemocnice. Bylo mu 95 let a trpěl posledním stádiem rakoviny. „V posledních měsících svého života podporoval protesty proti škrtům v kultuře, podněcoval mladé lidi, aby se bouřili za lepší budoucnost, stěžoval si, že dnešní kinematografie nemůže mluvit o Itálii takové, jaká je, ale sám pro sebe nenacházel budoucnost,“ píše La Stampa. V zemi, kde je eutanázie stále tabu, znamenala jeho smrt definitivní stvrzení svobody v anarchickém životě. „Chtěl o všem rozhodovat sám až do konce jako ve svých filmech,“ napsal kritik Paolo Mereghetti v Corriere della Sera.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.