„Občané ztrácejí trpělivost,“ píše Público den poté, co se na různých místech v Evropě konaly protestní akce proti vládním úsporným plánům. Portugalsko ochromila generální stávka, v Itálii vyšli v několika městech do ulic studenti na protest proti vysokoškolské reformě (kterou se nyní zabývá parlament) a ve Velké Británii se opět demonstrovalo proti škrtům ve vzdělání a rostoucí výši vysokoškolského zápisného. „Pocit zranitelnosti, úzkosti a nespravedlnosti sílí mezi občany,“ kteří vidí, že „demokraticky zvolené instituce jsou bezbranné vůči predátorské moci velkého kapitálu, který se přesouvá z jedné země do druhé a hledá okamžité zisky,“ píše levicový deník, podle nějž političtí představitelé právě provádějí „nejvýraznější ústup od sociálních práv v evropské historii poslední doby“ a vysílají „nebezpečný vzkaz: raději vše obětovat než se postavit těm, kdo způsobili debakl.“ Público v tomto směru evokuje iniciativu bývalého fotbalového hráče Erica Cantony, který před nedávnem navrhl „zvláštní vzpouru“, v které vyzval občany, aby stáhli z bank své peníze. Zkrátka a dobře, „hněv se šíří,“ uzavírá deník.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.