„To je jen začátek,“ hlásá v titulku list Guardian poté, co 10. listopadu ulicemi britského hlavního města pochodovalo více než 50 000 studentů na protest proti ztrojnásobení školného na 9 000 liber (260 000 Kč) a 40% škrtům výdajů na vysoké školy. Protest, „který byl zatím zdaleka nejdramatičtější reakcí na vládní úsporná opatření,“ se vymkl kontrole, když skupina demonstrantů vtrhla do sídla Konzervativní strany. „Rozbili okna a ze střechy budovy mávali anarchistickými vlajkami. Maskovaní aktivisté se mezitím bili s policisty za zpěvu ‘Tory scum’ [konzervativní špína]” – tento hanlivý výraz byl slyšet již během protestů za vlády Margaret Thatcherové. Jeden vysokoškolský učitel na stránkách londýnského deníku vyslovuje názor, že „tento protest – jak ve své pokojné i násilnější dimenzi – je znamením toho, že se země poprvé po dlouhé době nebojí bránit.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.