List Le Canard Enchaîné ve svém vydání z 3. listopadu tvrdí, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy pověřil Direction centrale du renseignement intérieur (vedení vnitřní zpravodajské služby) „sledováním těch novinářů [kteří] pátrají v záležitostech, jež jsou jemu nebo lidem jemu blízkým nepříjemné“. Týdeník upřesňuje, že šéf tajných služeb, který se raději věnuje boji proti terorismu, měl tuto misi údajně svěřit za tím účelem vytvořené skupině.

Francouzský tisk zatím na tato odhalení nereagoval. Přicházejí nicméně poté, co byly novinářům pátrajícím po informacích v aféře Bettencourt – v politicko-finančním skandálu, do něhož jsou mimo jiné zapleteni ministr práce Eric Woerth a dědička skupiny L’Oréal – odcizeny z domova a z kanceláře počítače.

Několik týdnů předtím podal deník Le Monde žalobu za porušení práva na utajení zdrojů, protože zpravodajské služby byly využity k odhalení zdrojů jednoho z novinářů pátrajících po informacích v této kauze. A jak připomíná list Libération, na jaře letošního roku měly tytéž služby zjistit, odkud pocházejí zvěsti o údajném milenci prezidentovy manželky Carly Bruni.

V Rumunsku jsou předmětem polemiky telefonické odposlechy politiků a podnikatelů a jejich pravidelné zveřejňování v tisku. „Odposlechy, od jedné diktatury k druhé,“ píše v této souvislosti Jurnalul Naţional. Deník připomíná, že tato špionážní technika má v zemi dlouhou tradici, a to zejména z doby, kdy ji využíval komunistický režim k tomu, aby mohl „hodinu co hodinu sledovat míru vlastenectví a oddanosti věci [tj. komunismu]“.

Obecněji má Jurnalul Naţional za to, že „otázka odposlechů přichází na pořad dne tehdy, kdy se moc definitivně uvelebí v křesle,“ neboť posedlost sledováním je jedním z atributů silné, centrální moci. V Rumunsku tak „navzdory generační výměně zůstalo poslouchání za dveřmi státu v genech“.