„Britská armáda pod francouzským velením,“ píše bulvární deník Daily Express, který rozhodnutí o sdílení vojenských prostředků vítá více než chladně. Cožpak to nebyly právě francouzské protilodní střely Exocet, které potopily během Falklandské války tolik britských bitevních lodí, táže se. Fregatní kapitán John Muxworthy z britské Národní asociace pro obranu je ještě skeptičtější: „Tímto způsobem se obrana země opravdu dělat nedá. ,Během druhé světové války jsme měli stát s Francouzi bok po boku a víme co se stalo.“ List The Times této nové Srdečné dohodě sice vyslovuje podporu, zároveň ale upozorňuje, že „anglicko-francouzská vojenská spolupráce má neslavnou minulost. Jedinou neúspěšnou vojenskou kampaň, kterou Británie po roce 1945 vedla byl Suez,” katastrofální společný podnik s Francií a Izraelem.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.