“Evropa velmi ráda oslavuje handrkování se o místa – je to atrakce pro lidi a vyčerpávající sport pro politiky”, píše v deníku Gazeta Wyborcza Paweł Świeboda, ředitel Centra pro evropskou strategii DemosEuropa. Pro José Manuela Barrose to znamenalo několik týdnů, ne-li měsíců, usilovného zákulisního vyjednávání, aby mohl nakonec zahájit své druhé období ve vedení Evropské komise. “Dalo by se označit za ironické, že návrh ústavy EU neuspěl, jen aby zůstaly zachovány tyto zdaleka ne transparentní postupy”, stěžuje si Świeboda. Avšak zdánlivý zmatek panující v období vybírání čelních představitelů EU zastírá intenzívní boj, který je sváděn o duši EU. Boj, který skončí buď tak, že velké země roztrhají EU na kusy nebo že z tohoto zápasu vyjdou posíleny evropské instituce.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.