„Krize v zemích nížin,“ uvádí v titulku De Volkskrant. Téměř tři měsíce po volbách v Holandsku a v Belgii uvízlo vyjednávání o nových vládách v obou zemích na mrtvém bodě. Amsterodamský deník si všímá problémů, s nimiž oba státy zápasí: egocentrický populismus, veřejné mínění obracející se zády k politickému systému, jemuž dochází dech, a roztříštěná politická scéna. Rostoucí vliv politických stran zaměřených proti stávajícímu establishmentu, jako je PVV Geerta Wilderse či N-VA vlámských nacionalistů, představuje rovněž důvod k obavám – „obě strany nepřestávají omílat témata, která by mohla rozdělit národ. V Nizozemí je to soužití s přistěhovalci, v Belgii státní zřízení.“

V Belgii, kde frankofonní socialistický „préformateur“ („před-tvůrce“) vlády Elio Di Rupo zanechal snah a kde král následně jmenoval dva „prostředníky“, tak aby bylo možné znovu zahájit vyjednávání o budoucí vládě, začínají podle listu Le Soir dokonce i frankofonní lídři spekulovat o možném rozdělení království. „Není to chytrá volba,“ domnívá se De Morgen, který je obviňuje z toho, že vymýšlejí ty nejhorší scénáře, aby zatlačili na vyjednavače. De Standaard to považuje za lstivý způsob, jak z neúspěšného jednání o budoucí vládě obvinit Vlámy.