Izraelci a Palestinci se 2. září setkají ve Washingtonu, aby se znovu pokusili obnovit mírový proces. Rozhovory však probíhají pod záštitou Spojených států, zatímco Evropská unie se na celé záležitosti vůbec nepodílí.
Je nepochopitelné, „že prezident Obama se snaží EU od vyjednávání distancovat,“ podivuje se na stránkách listu La Vanguardia Yossi Beilin. Bývalý izraelský ministr spravedlnosti, předseda Ženevské iniciativy a bývalý vyjednavač v rámci rozhovorů v Tabě v roce 2001, připomíná, že „hlavní etapy mírového procesu za posledních dvacet let se odehrály právě v Evropě:“ konference v Madridu v roce 1991 a podepsání dohod v Oslu (1993), Paříži (1995) či Ženevě (2003).
„Přesto,“ píše Yossi Beilin, „si je Barack Obama vědom rozsáhlých zkušeností, kterou Evropané mají“ a „ví, že se též na Evropu tak jako tak obrátíme ve třech hlavních oblastech, které mají v rámci izraelsko-palestinské dohody mezinárodní dimenzi:“ financování, účast v mnohonárodních silách podílejících se na vytvoření palestinského státu a pomoc při přijímání palestinských uprchlíků.
Bývalý izraelský vyjednavač se domnívá, že za těchto podmínek Evropa nesmí o svou roli v obnoveném procesu „žebrat“, ale naopak musí být „do rozhovorů neustále zapojená“. Právě to se povedlo na konferenci v Madridu, během níž „se Evropané ujali klíčové role a měli hlavní podíl“ na tom, že vyjednávání se posunula kupředu. Podle Beilina „je na Spojených státech a dalších účastnících se stranách, aby požádaly [Evropu] o přijetí rozhodující úlohy v jednáních.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.