„Cena za záchranu Anglo představuje celkem 25 miliard euro,“ hlásá titulek listu Irish Times den poté, co banka za první pololetí letošního roku vykázala ztrátu ve výši 8,2 miliard euro. Podle deníku to představuje „vůbec nejhorší hospodářský výsledek za jedno pololetí v dějinách irských firem.“ Bance se kvůli zápornému čistému jmění přezdívalo „zombie bank“ a její rozmařilost se stala symbolem hospodářského úpadku celé země. Její záchrana zatím irský stát, potažmo jeho daňové poplatníky, vyšla na 22,88 miliard euro. Ekonom David McWilliams na stránkách listu Irish Independent píše, že „sanace irských bank představují finanční šílenost a jsou politicky nepřijatelné ... Jakým způsobem se má udržet sociální smír a soudržnost, když průměrný pracující – který za to vůbec nemůže – má ze své kapsy vydat až 26 315 euro, zatímco každý zahraniční věřitel, který za to (z velké části) může, je subvencován právě tímto průměrným pracujícím?"
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.