
„Tohle se nás nedotýká,“ uvádí De Standaard v titulku nad fotografií mladého Pákistánce do půlky těla pokrytého bahnem.Deník se zaobírá nevýraznou reakcí Západu na ničivé záplavy v Pákistánu. Nevládní organizace vyčkávají se zahájením kampaní, protože veřejnost se nezdá být dostatečně mobilizována. „Solidarita záleží na čtyřech faktorech,“ vysvětluje bruselský deník: „nenadálosti katastrofy, její šíři, spřízněnosti s daným lidem a dané chvíli. V případě Pákistánu bylo naplněno pouze jedno kritérium: šíře katastrofy.“ „Proč svět nereaguje na drama v Pákistánu?,“ ptá se rovněž The Independent, který srovnává 40 milionů mezinárodní pomoci shromážděných během prvních deseti dnů živelné pohromy (méně než jedno euro na osobu) s více než 575 miliony euro shromážděnými po zemětřesení na Haiti. .
Analýza londýnského deníku je političtějšího rázu: naznačuje, že v celé záležitosti hraje roli prohlášení premiéra Davida Camerona o tom, že „Pákistán exportuje teroristy“ a „negativní reklama spojená s nevydařeným návratem prezidenta Ásifa Alího Zardárího do Islámábádu po jeho návštěvě Evropy“. Není tedy divu, že se lidé postižení záplavami obracejí na islámské dobročinné organizace, píše EUObserver. Za účelem omezení vlivu těchto organizací požádala rovněž vysoká představitelka EU pro vnější vztahy Catherine Ashtonová šéfy diplomacie států sedmadvacítky, aby během své příští schůzky plánované na 11. září projednali dlouhodobý plán pomoci Pákistánu.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.