Podle Gazety Wyborczy má švýcarská extrémní pravice plány rozšířit uzemí anexí německých, francouzských, rakouských a italských pohraničních oblastí. Švýcarská lidová strana (SVP) tuto myšlenku vyslovila již v červnu, až nyní však předložila návrh zákona volající po ústavních zemích nutných k realizaci takovéhoto rozšíření. Regiony, kterých se návrh týká jsou německá republika Bádensko-Württembersko, francouzské departmenty Alsasko, Savojsko, Jura a Ain, italské provincie Údolí Aosty, Como, Varese a Bolzáno a rakouská provincie Vorarlbersko.
Pokud by se plány SVP uskutečnily, švýcarská populace by vzrostla o 17 milionů (nyní čítá 7 milionů obyvatel) a Stuttgart by se stal největším švýcarským městem. „Měli bychom usnadnit integraci těchto regionů, které trpí pod nadvládou evropské politické třídy, která se o ně naprosto nezajímá. Jejich občané již nějakou dobu se závistí pozorují náš samosprávný stát a touží po demokracii s lidskou tváří“, vysvětlují politické špičky SVP.
Švýcarské úřady návrh prozatím nekomentovaly, ač již způsobil nemalé veselí na německém velvyslanectví v Bernu. Zaměstnanci ambasády jsou údajně zvědaví, kdy začnouŠvýcaři „požadovat přístup k moři.” Humor je však poněkud přešel při pohledu navýsledky průzkumu, který provedl švýcarský týdeník Weltwoche. Tyto výsledky ukázaly, že 63 % oněch téměř 1800 Němců, Italů a Rakušanů, žijících v pohraničních regionech, které průzkum oslovil, se vyslovilo v prospěch připojení ke Švýcarsku. Nejde o nic překvapivého, když vezmeme v úvahu, že platy ve Švýcarsku jsou mnohem vyšší, než například v Německu a že Němci jižnyní tvoří většinu přednášejících na švýcarských univerzitách.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.