Sedmadvacítka, která se 17. června sešla v Bruselu na zasedání Evropské rady, měla dát signál k zahájení přístupových rozhovorů s Islandem. Jak ale poznamenává Le Figaro, „zatímco Reykjavík má mezi Evropany ‚pevnou‘ podporu, Evropská unie se na Islandu jednomyslnému přijetí zdaleka netěší." V nejtěžších okamžicích krize, která srazila koncem roku 2008 na kolena jejich hospodářství, viděli Islanďané v EU záchranný kruh.
Ale dnes, „kdy spory s Londýnem a Haagem ohledně banky Icesave stále nejsou vyřešeny, je jejich postoj daleko zdrženlivější,“ píše pařížský deník. „Více než 60 % Islanďanů by hlasovalo proti eventuálnímu přístupu. A co horšího, podle nedávného průzkumu by si 57 % občanů přálo, aby Island dokonce stáhl svou kandidaturu na vstup do EU! Skupina poslanců z několika stran už předložila v tomto směru parlamentu i svůj návrh. Podle názoru dvou třetin obyvatelstva by oněch 990 milionů islandských korun určených na přijímací proceduru bylo zapotřebí jinde…“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.