„Nicolas Sarkozy a Angela Merkeová se včera při příležitosti svého ‘shledání’ v Berlíně rozhodli obnovit pověst francouzsko-německého tandemu,“ píše Le Figaro. Po několika týdnech svárů kvůli rozdílným pohledům na řešení krize v eurozóně „se prosazuje francouzsko-německý kompromis, aby se evropské hospodářství mohlo řídit více méně koordinovaným způsobem,“ vysvětluje deník. Berlín se zejména stavěl proti plánu Paříže zavést „ekonomickou vládu,“ která by se omezovala na šestnáct členů eurozóny. Ve finále „se Angele Merkelové podařilo prosadit, že řízení bude probíhat na úrovni všech 27 členů EU.“ „V případě potřeby, se rada Euroskupiny může sejít v šestnácti, aby projednala otázky společné měny, aniž by se však vytvořila nová administrativa,“ ustoupila kancléřka. Zdá se, že několik dní před setkáním Evropské rady, které se uskuteční 17. června, Paříž a Berlín vzali věci zpět do svých rukou, apelují na posílení paktu stability a růstu a podporují sankce, jako například zbavení práva hlasování příliš zadluženým zemím.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.