„Během prvního oficiálního setkání s prezidentem Dmitrijem Medveděvem“ na summitu Rusko-EU „si nový stálý předseda Evropské unie nebral servítky ohledně stavu lidských práv v Rusku,“ uvádí Le Figaro. Herman Van Rompuy konkrétně evokoval klima beztrestnosti vládnoucí v Čečensku a Severním Kavkazu. „Krátký, ale ostrý projev,“ který destabilizoval ruské představitele a vyvedl z rovnováhy prezidenta Evropské komise José Manuela Barrosu, který „přešel téma mlčením“. Předseda Evropské rady, který přečetl „svůj předem připravený projev a poté beze slova odešel,“ se nicméně podle Le Soir zdál být „překonán událostmi“summitu. Šéfka evropské diplomacie Catherine Ashtonová zůstala „neviditelná“. Bruselský deník cituje „ruského diplomata, který ironicky a s úsměškem na tváři“ podotkl, že evropská exekutiva „je ještě v záběhu“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.