Burka je odsuzována jako „špatná, děsivá, misogynní a utlačující práva žen.“ Zdá se, že „nic na 15 milionovou muslimskou komunitu v Evropě nevrhá větší stín nedůvěry, než šátek zakrývající celý obličej nošený nepatrnou menšinou žen,“ píše Mehdi Hasan v časopise New Statesman. V reakci na zákaz veřejného nošení burky vydaný 29. dubna v Belgii a 28. května ve španělském městě Lérida se editor politické rubriky londýnského týdeníku táže, proč „političtí představitelé evropského kontinentu, který čelí hospodářské krizi, vyhlásili válku kousku oblečení.“ Vzhledem k tomu, že o zavedení podobné legislativy uvažuje i Francie, Itálie a Nizozemí Hasan zastává názor, že takovéto zákazy „vztahy mezi muslimy a nemuslimy nejspíš otráví ještě více.“ Britská muslimská spisovatelka Fareena Alamová se zas domnívá, že „kontroverze kolem nošení závoje toho má více co dělat s krizí samotné evropské identity než s přítomností jakési ‘nebezpečné jinakosti’. Ve chvíli, kdy postkomunistická, sekulární, demokratická Evropa měla získávat navrch a hrát rozhodnou roli na konci dějin, přišel islám a vše zkazil.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.