„Z Pirea chtějí udělat vstupní bránu do Evropy,“ píše na titulní straně list Ta Nea. „Oni“, jsou v tomto případě obchodníci ze společnosti China Ocean Shipping Company (Cosco), kteří po zakoupení části řeckého přístavu Pireus v roce 2009, „vyjádřili záměr koupit i přístavy v Soluni, Kavale a Alexandropoli na severu země,“ vysvětluje deník. Kromě toho se „rudý manažer Cosca“ Wei Jiafu podle deníku „zajímá také o železniční síť (vlaky a nádraží), obchodní námořnictvo, cestovní ruch, stavebnictví a letiště na Krétě a dalších místech.“ „Kapitána Weie“ rovněž přijal předseda vlády Jorgos Papandreu, který věří, že by investice mohly dosáhnout tří miliard dolarů, dodává Ta Nea. „Řecko se stává čínskou vstupní branou do Evropy,“ shoduje se s řeckým protějškem list Süddeutsche Zeitung, podle něhož je šéf společnosti Cosco „paprskem světla v těchto temných dobách.“ Deník s určitou obavou dodává, že společnost by brzy mohla převést své evropské sídlo z Hamburgu do Atén.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.