Zatímco se Západ utápí v dluhových krizích, stává se Čína „pro svět vzorem díky pragmatické variantě hospodářského plánování,“ konstatuje Handelsblatt. Země, která v prvním trimestru 2010 zaznamenala 12procentní růst, „dosahuje přebytků, aniž by přitom hromadila dluhy“. Za tento výkon nevděčí podle německého ekonomického deníku ani tak schopnostem čínských podnikatelů, jako spíše systému, který se zakládá na několika principech. Předně jsou to pětileté plány, které krizi transformují v pouhý výkyv, který je třeba vyrovnat. Plány na stimulaci spotřeby jsou podporovány státními médii, která opakují, že spotřebitel „může mít důvěru ve stát a v ekonomiku“. Nakonec pak stát limituje výši bankovních úvěrů a strana drží pod zámkem centrální banku. „Evropský problém centrálních bank zaplavujících trh penězi, po nichž okamžitě skočí banky, neexistuje v čínské říši,“ která stojí „nohama pevně na zemi“ a dává si pozor na „hráče“, shrnuje Handelsblatt.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.