Za účelem doplnění stabilizačního fondu, který přijala sedmadvacítka 9. května, Evropská komise navrhuje, aby Brusel hodnotil v hlavních bodech rozpočty členských států předtím, než je budou posuzovat národní parlamenty. Jak podotýká Le Monde, myšlenka vyvolala „u jedněch nevoli, u druhých zlost“. „Dohled, který se příčí nezbytné inteligentní domluvě,“ píše pařížský deník v úvodníku. „Předseda Evropské komise předně není tím pravým, kdo by měl předkládat takové návrhy. Pan Barroso, nepřítomný a jakoby paralyzovaný finanční krizí v roce 2008, hospodářskou krizí v roce 2009 a řeckou krizí v roce 2010, přichází s křížkem po funuse.“ „A co je podstatné,“ dodává Le Monde, „tato iniciativa je dalším dokladem evropského demokratického deficitu. Pan Barroso, který byl před několika měsíci znovu zvolen do čela Komise vedoucími představiteli států a vlád, kterým nestínil, se zřejmě nijak nepoučil z neúspěchu ústavní smlouvy z roku 2005.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.