Krize Řecka a eurozóny se začíná nebezpečně vymykat kontrole a The Economist vyjadřuje všeobecnou náladu obálkou inspirovanou zádumčivým filmem o vietnamské válce Francise Forda Coppoly Apocalypse Now. "Některým se bude zdát záhadou, že malá, periferní ekonomika by mohla náhle ohrozit největší ekonomický prostor na světě," píše ekonomický týdeník a dává plnou vinu Německu, které příliš otálelo se záchraným plánem. "Německo se celou dobu snaží mít všechno – podpořit Řecko, ale i ho potrestat za jeho chyby; pomoct řecké ekonomice, ale neutratit při tom žádné peníze; chovat se, jako by se jednalo pouze o řecký problém, zatímco německé banky a němečtí občané, kteří Řecku půjčují, o peníze přicházejí také." Místo toho, aby svým voličům vysvětlila, proč je pomoc Řecku v národním německém zájmu, "Angela Merkelová se bála, aby je před velkými krajskými volbami 9. května nerozlobila." Máme-li se vyhnout riziku, že tato "nákaza" postihne celý kontinent, "Evropa krizi ustojí jedině pokud se její rozhodovací proces úplne změní a Německo začne zpívat zcela jinou písničku."
Jak je zvykem v nejdůležitějších mezinárodních volbách, The Economist se vyslovil ve prospěch jednoho z kandidátů. Británie jde 6. května k volbám: týdeník připouští, že přestože Konzervativci "mají jasné nedostatky" a "bezvýraznou kampaň," The Economist dává svůj hlas Davidu Cameronovi.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.