Na protest proti zákonu omezujícímu svobodu tisku vyšly 18. března tři hlavní estonské deníky, mezi nimiž i Postimees, s prázdnou titulní stránkou, další tři pak s prázdnou stránkou uvnitř. Návrh zákona, jednomyslně schválený vládou, mimo jiné stanoví povinnost pro každého novináře odtajnit na žádost úřadu své informační zdroje. V případě odmítnutí hrozí tresty od pokut až po vězení. Sankce mohou být rovněž uvaleny na editory, kteří otiskují informace s cílem někoho poškodit, tak jak je tomu ve Velké Británii. Postimees připomíná, že ještě v roce 2009 stálo Estonsko na šestém místě v žebříčku zemí, které nejvíce respektují svobodu tisku. Eesti Päevaleht pak poznamenává, že se tato svoboda v posledních letech redukuje pod vlivem nedávno schválených zákonů o ochraně osobních údajů a jejich uchovávání nebo zákonů, které právě projednává Parlament. K těm patří například zákon ukládající novinářům povinnost sdělit jméno osoby, která stojí za únikem informací v kauzách, do nichž jsou zapojeni veřejní činitelé.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.