„Řecká krize se stává nebezpečnou zkouškou pro eurozónu a Evropskou unii,“ píše La Tribune, která v titulku evokuje „řeckou roztržku,“ čím dál více rozdělující Paříž a Berlín. Nejnovější napětí způsobila reakce Angely Merkelové na ultimátum řeckého premiéra Jorgese Papandrea. Pokud Evropané nenajdou řešení na řecký problém do 2. dubna, obrátí se Athény na MMF. Avšak „Merkelové se myšlenka zamlouvá, protože se tím vyhne uvolňování evropské pomoci, jejíž hlavní část by hradilo Německo,“ píše deník. Její voliči by tak byli spokojeni. Navíc „Merkelová svým odmítnutím poskytnout finanční pomoc nutí Sarkozyho, aby zaujal otevřenější postoj k německé vizi hospodářské a měnové unie.“ Francouzská ministryně financí Christine Lagardeová minulý týden smetla ze stolu projekt „Evropského měnového fondu“ Wolfganga Schäubla, který je přísnější verzí Paktu stability a růstu. „MMF, volba, kterou Berlín ponechává na stole, žene vzhůru ‚akcie‘ ekonomické vlády… a rovněž zvyšuje nátlak na Elysejský palác, který v posledních dnech na toto téma zarytě mlčí,“ uzavírá La Tribune.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.