„Euro-lež,“ hlásá obálka časopisu Der Spiegel nad úryvkem Lisabonské smlouvy, která stanovuje, že žádný členský stát se nemůže zaručit za dluhopisy vydané jiným členským státem. Dobré zprávy z Řecka tak nejsou ničím než chvílí oddechu před další hrozbou, píše týdeník, podle kterého jsou nejhoršími adepty této hazardní hry členské státy, které řadu let euro zneužívaly, aby si mohly žít nad své možnosti pomocí účetních triků či tím, že přivíraly jedno či dokonce obě oči nad konáním svých protějšků. „Skutečnost, že se euro opírá o sérii lží, se musí projevit,“ domnívá se Der Spiegel. Poté, co Evropa odmítla transparentní finanční politiky a společnou hospodářskou politiku, „se nachází před volbou smrti či sebevraždy“, pokud se v úpadku ocitne jeden z velkých států. Z tohoto důvodu je zavedení hospodářské vlády tohoto „osudového společenství“ nevyhnutelné.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.