„Vše kromě boje,“ hlásá titulek listu Die Zeit, jehož dnešní vydání se zaměřuje na otřesy v Bundeswehru. Žádná jiná evropská armáda není stále tolik ovlivněna studenou válkou. V roce 1989 dělalo figuranty pro Třetí světovou válku 495 000 vojáků pouze na území Německa. Dnes je jich dvakrát tak méně, ale zasahují ve všech koutech světa. Většina jejich misí, jako například výcvik policistů v Džibutsku, nepatří mezi nebezpečné. Avšak spletitost mezinárodních pravidel dává klíčovou roli v armádě právníkům. Die Zeit dodává, že mezi starou gardou „profesionálních vojáků z časů studené války" a mladými, často „idealistickými“ důstojníky, „se zkušenostmi z patnácti let trvajících zahraničních intervencí“ navíc zuří generační konflikt. První se drží obrazu armády, „která opouští kasárny jen v nevyhnutelném případě.“ Druzí vedou válku v Afghánistánu a stále hůře snáší skutečnost, že v Berlíně nenachází pochopení. „Kunduzský syndrom“ vyvolaný leteckým útokem, který v září 2009 zanechal 142 mrtvých, mezi nimiž bylo i mnoho civilistů, tuto atmosféru jen zhošil.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.