Ve španělské Grenadě proběhne 7. března první summit EU-Maroko od roku 2008, kdy Maroko získalo statut „výsadního postavení“. „Tato schůzka potvrzuje vůli Maroka zapojit se do evropského projektu,“ řekl listu El País profesor dějin islámu Bernabé López García. Statut, který umožňuje užší spolupráci mezi Marokem a EU, je „uznáním pokroků, kterých Maroko dosáhlo v ekonomické, politické a sociální oblasti,“ domnívá se López García. Někteří nicméně soudí, že si ho země nezaslouží kvůli „opoždění v Indexu lidského rozvoje (HDI)“ a kvůli „hrubému a neobratnému“ jednání, jako byl například nátlak na aktivistku Aminatou Haidarovou ze Západní Sahary. V posledních letech byly demokratické reformy „pozastaveny nebo dokonce oddáleny,“ uvádí López García, ovšem regionalizace, která s sebou přináší i otázku statutu Západní Sahary, představuje „novou příležitost“. Podle bývalého představitele EU v Rabatu Bruna de Thomase nutí tato dohoda Maroko k tomu, aby přistoupilo na „logiku strukturálních reforem, které ovlivní archaické základy“ země.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.