„Zaútočilo na nás moře,“ uvádí na titulní straně Libération. Deník přejímá slova jedné ze zachráněných osob, které přežily útok bouře Xynthia, jež se přehnala přes západní část země v noci z 27. na 28. února a vyžádala si smrt padesáti lidí. Nejničivější bouři od roku 1999 (92 mrtvých) provázely „silný vítr (přes 130 km/h), silný příliv, přívalové deště a rozvodněné řeky, [které] způsobily protržení hrází, pád stromů a střešních krytin, přerušení dodávek elektřiny, zpoždění vlaků a letadel…,“ píše deník. Ten dále naznačuje paralelu se zemětřesením v Chile, k němuž došlo takřka ve stejné době. Přírodní katastrofy způsobily v obou zemích v podstatě omezené škody (vezmeme-li v úvahu jejich intenzitu), a to díky „existenci stabilního a kompetentního státu, který dokáže předcházet stavitelským absurdnostem a organizuje záchranné akce. Chili má stejně jako Francie dostatečné množství kompetentních státních úředníků. Za to si mohou obě země poblahopřát.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.