Křičeli „smrt Itálii“ a vrhali kameny. Stovka protestujících se 9. února sešla před italským velvyslanectvím v Teheránu. Stalo se tak po projevu Silvia Berlusconiho v izraelském Knessetu, ve kterém promluvil o potřebě chránit Izrael a pomáhat íránské opozici. Podle listu La Stampa, „vztahy Říma a Teheránu, které byly dříve tak dobré, až to v některých nejnekompromisnějších západních vládách vzbuzovala obavy, v posledních dnech dramaticky ochladly.“ Po Berlusconiho projevu italský energetický gigant ENI oznámil, že nepodepíše nové kontrakty s Íránem. Itálie tak v otázce izolování režimu vyrovnala krok s Evropou, dodává La Stampa, podle které „pro zemi, která si přeje hrát roli na mezinárodní scéně, byly dobré vztahy s Íránem neúnosnou zátěží.“ Protesty se odehrály rovněž před francouzskou a nizozemskou ambasádou.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.