„Ukrajina změnila kurz,“ hlásá titulek listu Gazeta Wyborcza v souvislosti s vítězstvím Viktora Janukovyče ve druhém kole prezidentských voleb, které se konaly 7. února. Janukovyč v nich porazil Julii Tymošenkovou, jednu z předních osobností Oranžové revoluce, která mu v roce 2004 překazila nástup k moci. Ve svém redakčním článku varšavský deník dodává, že „Ukrajinci si zvolili prezidenta, který před pěti lety představoval ztělesnění zla. Dnes dali přednost postsovětské stabilitě před evropskou nepředvídatelností.“ Boris Tarasjuk, bývalý ministr zahraničních věcí se domnívá, že vzhledem k tomu, že promoskevský Janukovyč plánuje zavést ruštinu jako druhý oficiální jazyk a umožnit setrvání ruské černomořské flotily na Krymu, se sociální konflikt na Ukrajině vystupňuje.
Cornelius Ochmann, odborník z německé Bertelsmannovy nadace, tyto obavy nesdílí. „Bude pokračovat v modernizaci země, dnes už nikdo růst svobodných médií a soukromého hospodářství nemůže zastavit. Úsilí země o vstup do EU rovněž nepohřbí, i když možná integrace je záležitostí spíše desetiletí než let.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.