Dvacet let po pádu Berlínské zdi, nechalo sjednocení „Západní Německo vykrvácet,“ píše týdeník Focus. Pakty solidarity (I a II), které tehdy uzavřely spolkové země SRN a bývalé NDR s cílem podpořit zruinované hospodářství postkomunistické země (pakt II běží až do roku 2019) představovaly podle studie Svobodné univerzity Berlín přesun „1,6 bilionu euro, díky nimž východoněmecké obce zažily nebývalou prosperitu.“ „V současné době,“ dodává Focus, „mají obce na východě k dispozici daleko lepší infrastrukturu než ty západní“ a navíc jsou i v lepší finanční situaci. „Drážďany: 0 euro dluhů. Gelsenkirchen [západ]: zadlužení 302 milionů“ a musí uzavřít veřejná koupaliště. Zhořelec (Sasko), „vyparádil své historické centrum za půl miliardy euro,“ zatímco každý obyvatel Porúří se zaručuje za dluh své spolkové země do výše 7 500 euro … a lze pokračovat i dále.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.