Tony Blair stanul 29. ledna před vyšetřovacím výborem v čele s Johnem Chilcotem, kde měl vysvětlit, z jakých důvodů vedl svou zemi v roce 2003 do války proti Iráku. Bývalý britský premiér útok nadále ospravedlňuje tím, že podle informací britských zpravodajských služeb měl Sadám Husajn vlastnit zbraně hromadného ničení. Tisk je nicméně čím dál víc přesvědčen o tom, že to není pravda. Levicový týdeník New Statesman argumentuje proti Blairovi svědectvím vládních expertů, jejichž doporučení Blair v perspektivě války ignoroval. „Během let došlo k mnohým odhalením, včetně úniku oficiálních zápisů, které naznačují, že Blair, ačkoliv to opakovaně popíral, usiloval už rok před invazí nejen o odzbrojení iráckého režimu, ale i o jeho změnu (tedy Husajnovo svržení).“ List cituje člena Sněmovny lordů, který vyšetřovací výbor vyzývá k tomu, aby válku označil za ilegální. Připojuje se tak k řadě kampaní dovolávajících se zatčení Blaira a jeho souzení jako válečného zločince.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.