„Stále je to složité,“ píše v titulku Tageszeitung. V reakci na strategii Baracka Obamy, „který žádnou nemá“, vyzývá berlínský deník ke skutečnému budování státu v Afghánistánu. V době, kdy se v Londýně koná mezinárodní konference o budoucnosti země, TAZ konstatuje, že pokud nebude rychle nalezeno nějaké řešení, zůstane země nadále válečným polem, na němž se budou nepřímo utkávat velké mocnosti, jako tomu bylo v 19. a 20. století. „Právě zde se bude rozhodovat o tom, kdo sehraje roli v orchestru velkých mocností. Autokratická Čína nebo demokratická Indie? Jakou úlohu bude mít Rusko? Írán vyzbrojený jadernou zbraní by natrvalo pozměnil mocenskou rovnováhu na Blízkém východě.“ Deník navrhuje „diskuzi o nové ústavě“, která by dala provinciím větší samostatnost, protože „prezidencialistická ústava z roku 2002, vytvořená pod americkým nátlakem, nebere dostatečně ohled na historii a strukturu země“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.