Libération, 20. ledna 2010
V reakci na hrozbu antisemitismu a kvůli snazšímu začlenění do společnosti si nechaly mnohé francouzské židovské rodiny po druhé světové válce pofrancouzštit příjmení. Z Rozenkopfů se tak stali Rosetové, z Rubinsteinů Raimbaudové, z Wolkowiczů Volcotové atd. „Někteří jejich potomci pátrající po svých kořenech se dnes snaží získat původní jméno zpět,“ píše Libération. Založili sdružení s názvem Force du nom [Síla jména] a svou věc hájí před Státní radou [nejvyšší správní jurisdikce]. „Každý cizinec si může pofrancouzštit jméno, ale opačně je to zakázané,“ dodává deník. Ve Spojených státech přitom možnost získat zpět své jméno „existuje už několik desítek let“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.